Právní aktuality

Nepřípustné průtahy v řízení o mimořádné úhradě




19. 2. 2019 | V tomto článku se budeme věnovat nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 3892/18, ze dne 29. ledna 2019. V daném případě se na Ústavní soud obrátila stěžovatelka, která se po Veřejné zdravotní pojišťovně České republiky (VZP) téměř dva a půl roku neúspěšně domáhala přiznání mimořádné úhrady léčebného konopí podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Stěžovatelka se momentálně (a to již po delší dobu) nachází ve stádiu chronické progrese roztroušené sklerózy, kdy trpí centrálními (patologickými) bolestmi končetin neuropatického typu, přičemž s daným zdravotním stavem je spojena další řada velmi bolestivých a nepříjemných komplikací. V rámci léčby vyzkoušela mnoho léčivých přípravků, jedinou úlevou však pro ni představuje léčebné konopí podávané formou inhalace, které není hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Z tohoto důvodu podala stěžovatelka 16. května 2016 žádost o mimořádnou úhradu u VZP, přičemž jejím hlavním argumentem byla skutečnost, že „běžné přípravky soudobé medicíny nemají vliv na její zdravotní stav, neposkytují jí úlevu od bolesti a nepřinášejí zpomalení progrese onemocnění či jiný pozitivní efekt, naopak způsobují další potíže“. Účinnost daného léčivého přípravku stěžovatelka zároveň doložila příslušnými lékařskými zprávami, přičemž v rámci své žádosti upozornila VZP na skutečnost, že v důsledku jejího pokročilého onemocnění je jejím jediným zdrojem příjmů invalidní důchod, z něhož není možné pokrýt náklady na léčbu léčebným konopím.

Dne 5. října 2016 vydala VZP zamítavé rozhodnutí s tím, že stěžovatelka „v období od 1. července 2015 do 31. března 2016 nečerpala některé doporučované léčivé přípravky, které jsou v souladu s uznávanými medicínskými postupy (tzv. medicínský standard)“. Proti danému rozhodnutí se stěžovatelka odvolala, přičemž toto odvolání bylo VZP 5. prosince 2017 zamítnuto. Následně se stěžovatelka obrátila na Městský soud v Praze s žalobou proti tomuto zamítavému rozhodnutí – Městský soud stěžovatelce vyhověl, rozhodnutí zrušil a věc vrátil VZP k dalšímu řízení, které skončilo opětovným zamítavým rozhodnutím. Stěžovatelka se tedy 4. ledna 2018 znovu obrátila s žalobou na Městský soud, o žalobě však doposud, tj. více než po jednom roce od jejího podání, nebylo rozhodnuto.

Vzhledem k pokročilosti svého onemocnění se stěžovatelka rozhodla obrátit přímo na Ústavní soud, přičemž se svou stížností domáhala zrušení posledního zamítavého rozhodnutí VZP. Argumentovala zejména nepřiměřenými průtahy v řízení, a tedy porušením ústavně zaručeného „práva na projednání věcí bez zbytečných průtahů, tedy v přiměřené lhůtě“, zakotveného v § 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Listina). Stěžovatelka dále uvedla, že „zdravotní pojišťovna opakovaně zamítla žádost stěžovatelky o úhradu léčebného konopí a tvrdošíjně trvá na formalistickém postupu sériového zkoušení konvenčních preparátů (jejich kombinací), které jsou však násobně dražší a stěžovatelce nepřinášejí žádnou úlevu“. Zahraniční léčivý přípravek Sativex, jehož užití VZP stěžovatelce opakované doporučovala, není do České republiky běžně dovážen. V neposlední řadě se pacientka odvolávala na skutečnost, že „v řízení o podaném opravném prostředku vznikají značné průtahy, v jejichž důsledku hrozí vážná a neodvratitelná újma v podobě protrpěné bolesti a pošlapané lidské důstojnosti“.

Jak je již výše uvedeno, Ústavní soud vydal 29. ledna 2019 nález, ve kterém stěžovatelce částečně vyhověl, neboť zamítl její návrh na zrušení zamítavého rozhodnutí VZP, zároveň však Městskému soudu v Praze nařídil v dané věci bezodkladně konat. Podle čl. 38 odst. Listiny základních práv a svobod má každý právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, tedy v přiměřené lhůtě. Podle Ústavního soudu, který v nálezu odkazuje jak na svá dřívější rozhodnutí, tak na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, se nepřiměřená délka řízení odráží v důvěře občana ve stát, jeho instituce a právo, a přijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta.

Protože předmětné řízení trvá již déle než rok, přičemž nebylo doposud nařízeno jednání ani nebylo rozhodnuto, Ústavní soud došel k závěru, že „v řízení vedeném Městským soudem v Praze tedy došlo k nepřiměřeným průtahům, čímž byly porušeny čl. 38 Listiny a čl. 4 Úmluvy“ a svým nálezem uložil Městskému soudu v Praze, aby nepokračoval v průtazích řízení a aby neprodleně jednal (v řádech dnů a nikoliv měsíců), v řízení postupoval koncentrovaně a vydal meritorní rozhodnutí (tj. rozhodnutí ve věci samé).

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.