Cookies

Náš web potřebuje pro přizpůsobení obsahu a analýzu návštevnosti váš souhlas. Souhlas vyjádříte kliknutím na tlačidlo "OK". Více informací
Svúj souhlas můžete odmítnout zde.

Právní aktuality

Za jakých podmínek lze převést léčivé přípravky mezi lékárnami?

1. 6. 2022

Za jakých podmínek lze převést léčivé přípravky mezi lékárnami?

V průběhu posledních několika málo měsíců se české soudy poměrně často zabývaly otázkou převodu léčivých přípravků mezi lékárnami. Jedná se o velice striktně regulovanou problematiku, pro níž jsou stanovena minimálně na první pohled jasná pravidla. Nedávná praxe provozovatelů lékáren nám však napovídá, že vše nemusí být tak zřejmé, jak se zdá. 

Základním pravidlem pro převod léčivých přípravků (které se nepřipravují v lékárně) mezi lékárnami je to, že lékárna je oprávněna odebrat tyto léčivé přípravky od jiné lékárny pouze za předpokladu, že „nemá takový léčivý přípravek k dispozici a nemůže jej v potřebném čase získat od distributora, nebo když má jiná lékárna nevyužité zásoby léčivého přípravku, které nelze vrátit distributorovi“. V rámci rozhodovací praxe Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) a potažmo i Ministerstva zdravotnictví se však na dvou praktických případech ukázalo, že provozovatelé si toto pravidlo často vykládají „po svém“. SÚKL i ministerstvo těmto inovacím provozovatelů lékáren vystavily stopku, kterou následně potvrdil i soud, u něhož provozovatelé marně hledali zastání.

V prvním z případů došlo k převodu léčivých přípravků mezi lékárnami, přičemž jedna z těchto lékáren (konkrétně tedy ta, do níž byly léčivé přípravky převedeny) se nacházela v zahraničí. Provozovatel, který léčivé přípravky mezi těmito lékárnami převedl, byl toho názoru, že pod pojem „lékárna“ se řadí nejen lékárny v České republice, ale rovněž i lékárny v zahraničí. Soud se však ztotožnil s názorem SÚKLu i ministerstva a tento argument rezolutně odmítl s tím, že zahraniční lékárnu nelze považovat za lékárnu, do níž by mohly být převedeny léčivé přípravky v režimu zákona o léčivech. Takovéto praktiky provozovatele jsou podle jeho názoru protizákonné, jelikož jejich cílem je pouze obcházení legálních pravidel distribuce léčivých přípravků do zahraničí. Pro účely převodu léčivých přípravků mezi lékárnami je tak nutné pod pojem „lékárna“ řadit pouze lékárny provozované dle českého zákona o zdravotních službách a pro prodej léčiv do zahraničí je nutné využít řádné distribuční kanály. 

V druhém případě se soud zabýval otázkou, zda se jedná o převod léčivých přípravků mezi lékárnami i v případě, kdy jsou tyto léčivé přípravky přesouvány mezi dvěma lékárnami spadajícími pod stejného provozovatele. Provozovatel totiž v posuzované situaci provedl přesun léčivých přípravků mezi „svými“ lékárnami za účelem optimalizace skladových zásob v domněnce, že s ohledem na totožnost osoby provozovatele obou lékáren se nebude jednat o převod léčivých přípravků ve smyslu zákona o léčivech, a tudíž nebude nutné splnit zákonem stanovené podmínky pro převod léčivých přípravků mezi lékárnami. Soud však jasně stanovil, že o převod léčivých přípravků mezi lékárnami se jedná i ve chvíli, kdy si dané přípravky mezi sebou předají dvě lékárny spadající pod stejného provozovatele. I v takové situaci je proto nutné splnit zákonem stanové podmínky, tj. především tu, aby byl převod proveden pouze ve chvíli, kdy není možné předmětné přípravky získat o distributora, nebo kdy jedna z lékáren disponuje nevyužitými zásobami, které nelze vrátit distributorovi.

KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.