Neuspokojené potřeby pacientů se schizofrenií perspektivou běžné praxe

Nedávno se sešla skupina psychiatrů, praktických zdravotních sester, nemocných se schizofrenií a jejich pečovatelů k dynamické výměně názorů vycházejících z různých úhlů pohledu v rámci komunity. Panelisté se účastnili rozhovoru, který byl založen na zkušenostech a týkal se jejich vlastního zvládání schizofrenie a ovlivnění bariér v péči. Šlo zejména o celkovou zátěž nemocí a nenaplněné potřeby. V textu jsou shrnuty klíčové body a výsledky panelové diskuse, které podtrhují význam edukace pacientů, poskytovatelů zdravotní péče a širší společnosti pro podporu iniciativ v oblasti veřejného zdraví a duševních onemocnění.

KLINICKÁ ZÁTĚŽ SCHIZOFRENIÍ

Schizofrenie je psychiatrické onemocnění charakterizované halucinacemi, bludy a neuspořádanou řečí.¹ Příčiny schizofrenie jsou komplexní a nejsou zcela odhaleny, podílejí se na nich neurobiologické, genetické a environmentální faktory.¹ Nemoc se často diagnostikuje, když se u jedince poprvé projeví symptomy psychotické epizody; k tomu obvykle dochází v pozdní adolescenci a u mladých dospělých ve věku do 25 let.¹ Příznaky obecně spadají do tří kategorií: psychotické (halucinace, bludy, poruchy myšlení), negativní (ztráta motivace, nezájem, nedostatek radosti, sociální stažení) a kognitivní (problémy s pozorností/soustředěním, učením, pamětí, zpracováním informací a rozhodováním).¹

Prevalence schizofrenie ve Spojených státech amerických je přibližně tři až pět nemocných na 1 000 obyvatel, což je celosvětově jedna z 15 hlavních příčin disability.^2–4 Jedinci se schizofrenií mají zvýšené riziko předčasného úmrtí s průměrem 28,5 potenciálně ztracených let života. K rizikovým faktorům souvisejícím s úmrtností patří souběžně se vyskytující nedostatečně diagnostikované a nedostatečně léčené patologické zdravotní stavy (např. onemocnění srdce, onemocnění jater, diabetes), vyšší míra sebevražd než u běžné populace, zejména v časných stadiích onemocnění.⁵ U pacientů se mohou projevit různé příznaky schizofrenie, které vyžadují personalizované přístupy k efektivní léčbě.⁶ Léčebné přístupy obvykle zahrnují užívání antipsychotik, což může pomoci snížit intenzitu a četnost psychotických příznaků.⁷ Pacienti se však mohou zdráhat pokračovat v medikaci, když se jejich onemocnění stabilizuje. U mnohých dojde k relapsu.¹

RELAPS U SCHIZOFRENIE

Obecně je relaps u pacientů se schizofrenií charakterizován náhlými exacerbacemi symptomů a psychotickými epizodami, které mohou vyžadovat hospitalizaci.⁸ Tyto epizody neléčené psychózy mohou přispět k invalidizující kognitivní a funkční poruše, ze které se pacienti nemusejí zcela zotavit. Míra relapsů se v celosvětovém měřítku pohybuje v rozmezí 41–96 %.⁹ Nejčastější příčinou relapsu je nedostatečná adherence k léčbě perorálními antipsychotiky.¹⁰

Relapsy jsou spojeny s progresivním snížením objemu mozku. Studie prokázaly ztrátu více než jednoho procenta celkového objemu mozku (objem polévkové lžíce) a ztrátu až tří procent objemu šedé hmoty během jednoho až dvou let.¹¹ Relaps může vést k poškození kognitivních funkcí s dlouhodobými důsledky:^10,12,13

• zvýšené riziko sebepoškození nebo poškození jiných osob,
• zvýšené napětí v osobních vztazích,
• potíže s udržením zaměstnání,
• obtíže při dokončování vzdělání,
• zvýšená rezistence na léčbu,
• snížení účinnosti léčby.

Prevence relapsů je důležitým cílem léčby schizofrenie. Relapsy postihují dospělé pacienty se schizofrenií a narušují osobní vztahy v jejich pečovatelském týmu. Vzhledem ke korelaci mezi non-adherencí a relapsem je prioritou léčba spojená se zlepšenou mírou dodržování léčebných opatření.¹⁴

PROBLÉMY S DODRŽOVÁNÍM LÉČBY

Non-adherence je podle lékařské literatury definována tak, že pacient neužíval alespoň 20 % dávky léku v určitém časovém období.¹⁵ Příčiny non-adherence obecně spadají do těchto dvou kategorií:¹⁵

• záměrné – pacienti se vědomě rozhodnou neřídit se doporučeními léčby;
• neúmyslné – pacienti se chtějí řídit dohodnutým léčebným plánem, ale nejsou schopni tak učinit, protože jim chybějí dovednosti nebo schopnost správně užívat své léky (např. zapomnětlivost, potíže s dodržováním pokynů).

Existuje celá řada faktorů souvisejících s pacienty a poskytovateli zdravotní péče, které přispívají k non-adherenci:¹⁶

• negativní postoj k léčbě, včetně stigmatizace nemocí a studu za užívání léků;
• užívání drog nebo alkoholu;
• obsah psychotických symptomů (bludy pronásledování nebo otravy);
• nedostatečná podpora ze strany rodiny a přátel;
• špatné vztahy se zdravotníky a negativní zkušenosti během hospitalizací.

Panelisté sdíleli překážky v léčbě a v adherenci, které prožívali pacienti nebo pozorovali lékaři, a navrhli strategie k jejich překonání.

POHLEDY PACIENTŮ

Pacienti v panelu vyjádřili potíže s nalezením vhodného léčebného plánu; neexistuje univerzální terapie.¹⁵ Mezi nejčastěji uváděnými důvody nespokojenosti pacientů s medikací je nedostatečné zapojení pacientů a/nebo pečovatelů do přípravy léčebného plánu.¹⁵ Někdy mají zdravotníci mylné představy o preferencích pacientů a nediskutují se svými pacienty o různých možnostech léčby.¹⁵ Špatná komunikace a neexistence pozitivního terapeutického vztahu mezi pacienty a zdravotníky korelují s vyšším rizikem non-adherence.^14,16

Panelisté se podělili o své osobní strategie, jak zachovat adherenci k užívání léků, a zamysleli se nad postrelapsovým stavem. Byly zmíněny osobní motivace neprožívat další relapsy v důsledku problémů během psychotické epizody. Jiná pacientka panelistka diskutovala o tom, jak využila svých organizačních schopností k rozvoji návyků a dodržování denního režimu perorální medikace, zejména proto, že má předepsáno více léků. Vzhledem ke zhoršení kognitivních funkcí vyskytujícímu se u pacientů se schizofrenií může být správné užívání léků náročné.^1,14,17

Složité medikační režimy antipsychotické polyfarmacie, vyšší frekvence dávkování a komplikované návody k užívání mohou pacienty odradit od užívání perorálních léků.^14,17 Údaje ze studií pacientů s chronickými onemocněními ukázaly korelaci mezi užíváním více léků a nižší adherencí, což následně vedlo ke špatným výsledkům léčby.^14,17

Pacienti v panelu sdíleli obtíže, které jejich nemoc představuje v každodenním životě, zejména co se týče rodinných a jiných osobních vztahů, jako jsou potíže s rozvíjením a udržováním přátelství. K překonání této bariéry mohou pacienti a pečovatelé spolupracovat při pečlivém sledování progrese příznaků, identifikovat a neutralizovat veškeré spouštěče (např. úpravy rozvrhu, rozptylující podněty, stresující interakce), které mohou vést k závažnějším příznakům a potenciálním relapsům.^1,14,18,19

Postoje rodiny nebo pečovatelů a stupeň porozumění či edukace ohledně schizofrenie mohou ovlivnit míru podpory, kterou jsou schopni pečovatelé i rodina pacientům se schizofrenií poskytnout. Žádat člena rodiny nebo pečovatele, aby monitoroval užívání perorální medikace, může být pro rodinnou dynamiku zatěžující a může to zhoršovat vztahy.^20–22 Nedostatek podpory ze strany rodiny a pečovatelů souvisí s vyšším rizikem relapsu, nepříznivým průběhem onemocnění a s progresí.^20,21,23 Jeden pacient panelista uvedl, že jeho rodina o schizofrenii neví, není edukovaná a nemůže poskytnout dostatečnou podporu. Jde to tak daleko, že mu rodina odpírá každodenní perorální medikaci. Další účastnice uvedla, že má schizofrenii v rodinné anamnéze; v důsledku toho se domnívala, že zkušenosti a znalosti rodinných příslušníků o nemoci jsou dostatečné, aby jí byla rodina oporou.

POHLEDY POSKYTOVATELŮ PÉČE

Pacienti panelisté pozorovali a poskytovatelé péče v panelu potvrdili, že výběr vhodné medikace a rozpisu dávkování u jedinců s diagnózou schizofrenie může být obtížný, může trvat nějakou dobu.^1,15

Účinnost a bezpečnostní profily antipsychotik se značně liší.^1,15 Panelisté poskytovatelé péče pozorovali, že je menší pravděpodobnost dodržování léčebného režimu, pokud prožité nežádoucí účinky zatěžují pacienta více než samotné onemocnění. Mezi takové nežádoucí účinky patří přírůstek hmotnosti a extrapyramidové příznaky.^1,15 Nežádoucí účinky spojené s některými druhy léčby mohou být překážkou v adherenci, zvláště nejsou-li symptomy dobře zvládnuty.^1,15 Důležitou potřebou pacientů je proto také vývoj lépe snášených antipsychotik.¹

STRATEGIE PREVENCE RELAPSU A LÉČBA SCHIZOFRENIE

Pokyny Americké psychiatrické asociace (APA) pro léčbu pacientů se schizofrenií aktualizované v roce 2020 zdůrazňují léčebný plán, který je zaměřen na pacienta a zahrnuje nefarmakologickou a farmakologickou léčbu založenou na důkazech.¹⁸ Farmakologickou léčbu tvoří perorální antipsychotika a dlouhodobě působící injekční (LAI) antipsychotika.^10,24

Péče orientovaná na pacienta prováděná multidisciplinárním týmem by mohla pomoci pacientům a jejich pečovatelům ve zvládání onemocnění.^14,17 Panelisté navrhli několik strategií prevence relapsů a zlepšení kvality péče o pacienty se schizofrenií:^{10,14–16,18,24}

• společné rozhodování zdravotníků, pacientů a pečovatelů;
• komplexní léčebné plány, které zahrnují holistické možnosti a edukaci, směřování a motivaci, aby pacienti mohli žít produktivním, nezávislým a naplňujícím životem;
• diskuse o možnostech léčby, vhodné medikaci a zvažování použití LAI antipsychotik.

DLOUHODOBĚ PŮSOBÍCÍ INJEKČNÍ ANTIPSYCHOTIKA

Dlouhodobě působící injekční antipsychotika snižují non-adherenci k léčbě a pravděpodobnost přerušení léčby.^10,24 Tyto látky jsou dostupné v několika režimech podávání – dvakrát týdně, měsíčně, každých šest týdnů a každé tři měsíce.¹ Odstraňují zatížení každodenní medikací, usnadňují pravidelný kontakt mezi pacienty a jejich zdravotnickými týmy. Umožňují zdravotníkům rozpoznat, kdy pacienti neužívají léky. Mohou pak zasáhnout a snížit zátěž pečovatelů, kteří mají za úkol zajistit, aby pacienti správně užívali léky.^25,26

Nedávná aktualizace pokynů APA pro schizofrenii doporučuje použití LAl antipsychotika, pokud je injekční forma preferována pacientem, v anamnéze je špatné nebo nejisté dodržování perorální terapie a/nebo pokud to lékař považuje za nutné a budoucí dodržování perorální medikace pacientem je sporné či nejisté.¹⁸ Tyto látky jsou v reálné klinické praxi stále nedostatečně využívány, zčásti proto, že lékaři mohou mít nepřesné vnímání možností LAI antipsychotik a postojů pacientů k takové léčbě.^10,16,27 Výsledky průřezového průzkumu mezi psychiatry v běžné klinické praxi ve Spojených státech ukázaly, že LAI antipsychotika jsou předepisována především pacientům, kteří prodělali opakovanou hospitalizaci v důsledku relapsu.²⁸ Existují důkazy, že LAI antipsychotika se stále více používají v porovnání s perorálními antipsychotiky při první epizodě nebo v časné fázi schizofrenie.²⁹

Ve srovnání s perorálními antipsychotiky nabízejí léky ze skupiny LAI delší dobu do vzniku relapsu, oddalují návštěvy na pohotovosti a hospitalizace.²⁹ V nedávné multicentrické, randomizované studii fáze 4 PRELAPSE (NCT02360319) s pacienty v USA, kteří užívali antipsychotika méně než jeden rok, oddálilo podání aripiprazolu jednou měsíčně významně dobu do první hospitalizace ve srovnání s kteroukoli jinou léčbou zvolenou lékařem (antipsychotika schválená FDA). Použití LAI antipsychotik u pacientů v časné fázi schizofrenie může podstatně oddálit první hospitalizaci.³⁰ Delší doba k relapsu může pacientům navíc poskytnout výhody, které zahrnují schopnost pracovat, udržet bydlení, socializovat se a navštěvovat školu.^{10,14,15,29,31}

Sdílené rozhodování

Pro zdravotníky je užitečné zapojit pacienty do spolupráce při informovaném rozhodování. Někteří pacienti postrádají náhled na svou nemoc a potřebují edukaci. Zdravotníci by měli s pacienty hovořit (nikoli jen o nich), aby je edukovali o přínosech a rizicích léčby, řešili jejich mylné představy a podávali pacientům možnost volby týkající se jejich léčby. Zdravotníci také mohou sestavit léčebný režim, který zohlední preference pacientů a pochopení udržovací léčby s adherencí k léčbě.^10,14,15,31 Kromě toho by měli zdravotníci prodiskutovat všechny možnosti léčby, včetně zahájení léčby LAI antipsychotiky, pokud perorální režimy nepomáhají pacientům dosáhnout jejich vlastních cílů.³¹ Jedna z pacientek panelistek vysvětlila, že je motivována k dodržování pravidel léčby, protože si pamatuje, jak se cítila během psychotické epizody, a chce se vyhnout dalšímu relapsu. Ne všichni pacienti však jsou na této úrovni motivace, a proto mohou mít z LAI antipsychotik prospěch.

NEFARMACEUTICKÉ INTERVENCE A PODPORA PACIENTŮ

Poskytovatelé péče v panelu uvedli, že osobně sledovali, jak se ostatní zdravotníci zaměřují pouze na používání antipsychotik, místo aby zařazovali holistické strategie do léčebného plánu.¹⁵ Léčba může pomoci zvládnout symptomy jen do určité míry, proto se pacienti musejí naučit žít se schizofrenií.¹⁵ Kromě doporučení, aby pacienti se schizofrenií byli léčeni antipsychotiky, APA navrhuje, aby pacienti s touto diagnózou podstoupili terapie zaměřené na rozvoj sebeřídících dovedností a uzdravení orientované na člověka, na kognitivní sanace a sociální dovednosti.¹⁸ Panelisté také podotýkali, že edukace poskytnutá rodinným příslušníkům a pečovatelům s cílem zlepšit jejich chápání a povědomí o nemoci může zmírnit interpersonální zátěž. Pomáhá též předcházet stresovým situacím, které mohou vést k non-adherenci nebo vyvolat relaps.¹⁵

KOMUNITNÍ PODPORA VE VÝHLEDU

Dospělí, kteří žijí se schizofrenií, zažívají ze strany společnosti stigma, které často narušuje jejich schopnost udržovat úzké vztahy s rodinou i přáteli a fungovat v rámci sociálního prostředí.^32,33

Pacienti v panelu zdůrazňovali, jak je důležité mít sociální interakce a vztahy s lidmi mimo svoji rodinu a pečovatele. Jedna studie prokázala, že pacienti se schizofrenií mají malou síť přátel, přesto byla tato přátelství většinou vnímána pozitivně a byla vysoce ceněna.³⁴

K destigmatizaci nemoci mohou přispět i pozitivní mediální vyjádření dospělých žijících se schizofrenií.³⁴ Jestliže například zábavné pořady a média zvolí pro pacienty s touto nemocí negativní vyobrazení, které se někdy dotýká trestné činnosti, může to dezinformovat veřejnost o povaze schizofrenie a vést k negativnímu vnímání těchto pacientů.^35,36

Panelisté zdůraznili potřebu zlepšit edukaci a gramotnost v oblasti duševního zdraví ve společnosti, aby se snížilo stigma a zvýšilo se porozumění schizofrenii a dalším duševním nemocem.^32,37,38 Edukace zahájená už u dětí a dospívajících ve školách by mohla pomoci při destigmatizaci duševních chorob a podpoře včasné intervence.^38–41 Jak poznamenal jeden panelista z řad pacientů, strategie gramotnosti v oblasti duševního zdraví by měly zohledňovat kulturní rozdíly v postojích k duševním nemocem a přístupech k léčbě nemocí.³⁵ Pacienti v panelu uvedli, že prevenci relapsu a redukci symptomů by neměli mít za cíl pouze zdravotníci; pacienti se schizofrenií se musejí cítit oprávněni zabývat se tímto záměrem také, což vede k nezávislému, uspokojujícímu a produktivnímu životu.^41,42

Nalezení léku, který pacient dokáže důsledně užívat, aby pomohl zabránit relapsu, může být prvním krokem k naplnění těchto cílů. Zvlášť potřebná je také edukace v oblasti LAI antipsychotik. Jejich užívání může pomoci snížit výskyt relapsů u pacientů žijících se schizofrenií, ale mnoho zdravotníků přeceňuje obavy pacientů nebo jejich rezistenci na léky.^10,16,19,24 Zdravotníci by měli pacienty v rámci sdíleného rozhodovacího procesu edukovat o LAI antipsychotikách a dalších možnostech antipsychotické léčby.¹⁶

LITERATURA

1. Marder SR, Cannon TD. Schizophrenia. N Engl J Med. 2019;381(18):1753-1761. doi:10.1056/NEJMra1808803

2. Kessler RC, Birnbaum H, Demler O, et al. The prevalence and correlates of nonaffective psychosis in the National Comorbidity Survey Replication (NCS-R). Biol Psychiatry. 2005;58(8):668-676. doi:10.1016/j.biopsych.2005.04.034

3. Wu EQ, Shi L, Birnbaum H, Hudson T, Kessler R. Annual prevalence of diagnosed schizophrenia in the USA: a claims data analysis approach. Psychol Med. 2006;36(11):1535-1540. doi:10.1017/S0033291706008191

4. GBD 2016 Disease and Injury Incidence and Prevalence Collaborators. Global, regional, and national incidence, prevalence, and years lived with disability for 328 diseases and injuries for 195 countries, 1990–2016: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2016. Lancet. 2017;390(10100):1211-1259. doi:10.1016/S0140-6736(17)32154-2

5. Olfson M, Gerhard T, Huang C, Crystal S, Stroup TS. Premature mortality among adults with schizophrenia in the United States. JAMA Psychiatry. 2015;72(12):1172-1181. doi:10.1001/jamapsychiatry.2015.1737

6. Lally J, MacCabe JH. Personalised approaches to pharmacotherapy for schizophrenia. BJPsych Adv. 2016;22(2):78-86. doi:10.1192/apt.bp.114.013433

7. Liberman JA, Stroup TS, McEvoy JP, et al. Effectiveness of antipsychotic drugs in patients with chronic schizophrenia. N Engl J Med. 2005;353(12):1209-1223. doi:10.1056/NEJMoa051688

8. Lader M. What is relapse in schizophrenia? Int Clin Psychopharmacol. 1995;9(suppl 5):5-9. doi:10.1097/00004850-199501005-00002

9. Emsley R, Chiliza B, Asmal L, Harvey BH. The nature of relapse in schizophrenia. BMC Psychiatry. 2013;13:50. doi:10.1186/1471-244X-13-50

10. Kane JM, Correll CU. Optimizing treatment choices to improve adherence and outcomes in schizophrenia. J Clin Psychiatry. 2019;80(5):IN18031AH1C. doi:10.4088/JCP.IN18031AH1C

11. Cahn W, Hulshoff Pol HE, Lems EB, et al. Brain volume changes in first-episode schizophrenia: a 1-year follow-up study. Arch Gen Psychiatry. 2002;59(11):1002-1010. doi:10.1001/archpsyc.59.11.1002

12. Andreasen NC, Liu D, Ziebell S, Vora A, Ho BC. Relapse duration, treatment intensity, and brain tissue loss in schizophrenia: a prospective longitudinal MRI study. Am J Psychiatry. 2013;170(6):609-615. doi:10.1176/appi.ajp.2013.12050674

13. Emsley R, Chiliza B, Asmal L. The evidence for illness progression after relapse in schizophrenia. Schizophr Res. 2013;148(1-3):117-121. doi:10.1016/j.schres.2013.05.016

14. Haddad PM, Brian C, Scott J. Nonadherence with antipsychotic medication in schizophrenia: challenges and management strategies. Patient Relat Outcome Meas. 2014;5:43-62.

doi:10.2147/PROM.S42735

15. Cañas F, Alptekin K, Azorin JM, et al. Improving treatment adherence in your patients with schizophrenia: the STAY initiative. Clin Drug Investig. 2013;33(2):97-107. doi:10.1007/s40261-012-0047-8

16. Acosta FJ, Hernández JL, Pereira J, Herrera J, Rodríguez CJ. Medication adherence in schizophrenia. World J Psychiatry. 2012;22:2(5):74-82. doi:10.5498/wjp.v2.i5.74

17. Fleischhacker WW, Uchida H. Critical review of antipsychotic polypharmacy in the treatment of schizophrenia. Int J Neuropsychopharmacol. 2014;17(7):1083-1093. doi:10.1017/S1461145712000399

18. Keepers GA, Fochtmann LJ, Anzia JM, et al. The American Psychiatric Association practice guideline for the treatment of patients with schizophrenia. Am J Psychiatry. 2020;177(9):868-872. doi:10.1176/appi.ajp.2020.177901

19. Cahling L, Berntsson A, Bröms G, Öhrmalm L. Perceptions and knowledge of antipsychotics among mental health professional and patients. BJPsych Bull. 2017;41(5):254-259. doi:10.1192/pb.bp.116.055483

20. Lippi G. Schizophrenia in a member of the family: burden, expressed emotion and addressing the needs of the whole family. S Afr J Psychiatr. 2016;22(1):922. doi:10.4102/sajpsychiatry.v22i1.922

21. Kamil SH, Velligan DI. Caregivers of individuals with schizophrenia: who are they and what are their challenges? Curr Opin Psychiatry. 2019;32(3):157-163. doi:10.1097/YCO.0000000000000492

22. Caqueo-Urízar A, Rus-Calafell M, Craig TKJ, et al. Schizophrenia: impact on family dynamics. Curr Psychiatry Rep. 2017;19(1):2. doi:10.1007/s11920-017-0756-z

23. Caqueo-Urízar A, Rus-Calafell M, Urzúa A, Escudero J, Gutiérrez-Maldonado J. The role of family therapy in the management of schizophrenia: challenges and solutions. Neuropsychiatr Dis Treat. 2015;11:145-151. doi:10.2147/NDT.S51331

24. Greene M, Yan T, Chang E, Hartry A, Touya M, Broder MS. Medication adherence and discontinuation of long-acting injectable versus oral antipsychotics in patients with schizophrenia or bipolar disorder. J Med Econ. 2018;21(2):127-134. doi:10.1080/13696998.2017.1379412

25. Stevens GL, Dawson G, Zummo J. Clinical benefits and impact of early use of long-acting injectable antipsychotics for schizophrenia. Early Interv Psychiatry. 2016;10(5):365-377. doi:10.1111/eip.12278

26. Brissos S, Veguilla MR, Taylor D, Balanzá-Martinez V. The role of long-acting injectable antipsychotics in schizophrenia: a critical appraisal. Ther Adv Psychopharmacol. 2014;4(5):198-219. doi:10.1177/2045125314540297

27. Heres S. Long-acting injectable antipsychotics: an underutilized option. J Clin Psychiatry. 2014;75(11):1263-1265. doi:10.4088/JCP.14com09541

28. Fitzgerald HM, Shepherd J, Bailey H, Berry M, Wright J, Chen M. Characterization and treatment goals of patients on long-acting injectable vs oral antipsychotics: results from a patient/caregiver/psychiatrist survey. CNS Spectr. 2021;26(2):154. doi:10.1017/S109285292000245X

29. Correll CU, Citrome L, Haddad PM, et al. The use of long-acting injectable antipsychotics in schizophrenia: evaluating the evidence. J Clin Psychiatry. 2016;77(suppl 3):1-24. doi:10.4088/JCP.15032su1

30. Kane JM, Schooler NR, Marcy P, et al. Effect of long-acting injectable antipsychotics vs usual care on time to first hospitalization in early-phase schizophrenia: a randomized clinical trial. JAMA Psychiatry. 2020;77(12):1217-1224. doi:10.1001/jamapsychiatry.2020.2076

31. Fiorillo A, Barlati S, Bellomo A, et al. The role of shared decision making in improving adherence to pharmacological treatments in patients with schizophrenia: a clinical review. Ann Gen Psychiatry. 2020;19:43. doi:10.1186/s12991-020-0293-4

32. Schizophrenia. National Institute of Mental Health. Revised May 2020. Accessed November 18, 2021. https://www.nimh.nih.gov/health/topics/schizophrenia

33. Wood L, Birtel M, Alsawy, Pyle M, Morrison A. Public perceptions of stigma towards people with schizophrenia, depression, and anxiety. Psychiatry Res. 2014;220(1-2):604-608. doi:10.1016/j.psychres.2014.07.01

34. Harley EWY, Boardman J, Craig T. Sexual problems in schizophrenia: prevalence and characteristics. a cross sectional survey. Soc Psychiatry Psychiatr Epidemiol. 2010;45(7):759-766. doi:10.1007/s00127-009-0119-0

35. Srivastava K, Chaudhury S, Bhat PS, Mujawar S. Media and mental health. Ind Psychiatry J. 2018; 27(1):1-5. doi:10.4103/ipj.ipj_73_18:10.4103/ipj.ipj_73_18

36. Owen PR. Portrayals of schizophrenia by entertainment media: a content analysis of contemporary movies. Psychiatr Serv. 2012;63(7):655-659. doi:10.1176/appi.ps.201100371

37. Jorm AF. Mental health literacy: empowering the community to take action for better mental health. Am Psychol. 2012;67(3):231-243. doi:10.1037/a0025957

38. Kutcher S, Wei Y, Coniglio C. Mental health literacy: past, present, and future. Can J Psychiatry. 2016;61(3):154-158. doi:10.1177/0706743715616609

39. Kelly CM, Jorm AF, Wright A. Improving mental health literacy as a strategy to facilitate early intervention for mental disorders. Med J Aust. 2007;187(S7):S26-S30. doi:10.5694/j.1326-5377.2007.tb01332.x

40. Mcluckie A, Kutcher S, Wei Y, Weaver C. Sustained improvements in students’ mental health literacy with use of a mental health curriculum in Canadian schools. BMC Psychiatry. 2014;14:379. doi:10.1186/s12888-014-0379-4

41. Mucci A, Galderisi S, Gibertoni D, et al; Italian Network for Research on Psychoses. Factors associated with real-life functioning in persons with schizophrenia in a 4-year follow-up study of the Italian Network for Research on Psychoses. JAMA Psychiatry. 2021;78(5):550-559. doi:10.1001/jamapsychiatry.2020.4614

42. Chou KR, Shih YW, Chang C, et al. Psychosocial rehabilitation activities, empowerment, and quality of community-based life for people with schizophrenia. Arch Psychiatr Nurs. 2012;26(4):285-294. doi:10.1016/j.apnu.2012.04.003

Zdroj: https://www.hcplive.com/view/real-world-insight-into-the-unmet-needs-among-patients-with-schizophrenia