Cookies

Náš web potřebuje pro přizpůsobení obsahu a analýzu návštevnosti váš souhlas. Souhlas vyjádříte kliknutím na tlačidlo "OK". Více informací
Svúj souhlas můžete odmítnout zde.

Diabetes mellitus a imunitní systém

6. 6. 2022

Diabetes mellitus a imunitní systém

Diabetes druhého typu (T2DM) má komplexní negativní vliv na celý organismus. Pacienti jsou zatíženi několikanásobně zvýšenou kardiovaskulární morbiditou a mortalitou, poškozené jsou jejich oči i ledviny a častěji je postihují neurologické nebo kožní obtíže. Kromě toho je ale negativně ovlivněn také imunitní systém, což v kombinaci s četnými dalšími komorbiditami vede k častějšímu výskytu infekcí, včetně těch oportunních. Vzhledem k horšímu výchozímu stavu, snížené fyziologické rezervě a horší schopnosti vlastního imunitního systému se pacienti nesnadno vyrovnávají s infekcí, která navíc často může mít těžší a nezřídkakdy až fatální průběh. Prevencí nejen infekčních onemocnění u diabetiků je kvalitní dlouhodobá glykemická kontrola. 

Patofyziologické procesy spojené s poruchou imunity diabetiků vycházejí ze zánětlivé reakce na zvýšenou koncentraci glukózy v organismu, konečné produkty pokročilé glykace (AGE) a následné poškození tkáně. Kromě toho se na nich podílí také inzulinová rezistence, produkce cytokinů často zmnoženou tukovou tkání a inflamatorní reakce při akcelerovaném aterosklerotickém poškození. Tím dochází k aktivaci makrofágů a k produkci celé řady prozánětlivých cytokinů, jako je TNF-alfa nebo IL-6. Diabetici jsou tak zatíženi dlouhodobým subklinickým zánětem, který navíc dále přispívá k těžšímu dosažení glykemické kontroly. Výsledkem je oslabení imunitní reakce na vnější patogeny a zvýšené riziko vzniku pneumonií, infekcí močového traktu, kůže, měkkých tkání a dalších. Situaci nepomáhá ani snížená perfuze kvůli onemocnění periferních tepen se zamezením dostatečného transportu imunitních buněk a snadno se tak rozvíjí syndrom diabetické nohy.

Imunitní systém diabetiků je poškozen komplexně, postižena je jeho vrozená i adaptivní složka. Podle celé řady studií jsou lymfocyty a monocyty diabetiků méně schopny produkovat cytokiny zánětlivé odpovědi (IL-1, IL-6, IL-1β, IL-10) v reakci na stimulaci patogenem. Imunitní buňky diabetiků mají rovněž sníženou schopnost infiltrovat infikované tkáně a problémem pro ně může být také rozpoznání molekulárních znaků patogenů kvůli změněné expresi toll-like receptorů a dalších molekul na povrchu leukocytů. Neutrofily osob s T2DM nejsou schopny v dostatečné míře produkovat reaktivní sloučeniny kyslíku, hůře u nich dochází k degranulaci a zhoršená je také schopnost opsonizace nebo fagocytózy. Fagocytóza je porušena také u makrofágů, které v hyperglykemickém prostředí hůře interagují s dalšími složkami imunitního systému. Funkční postižení se nevyhne ani NK-buňkám nebo molekulám komplementu.

Za rozvojem většiny těchto procesů stojí přímo nebo nepřímo hyperglykemie. Je totiž známo, že i imunitní buňky zdravých dobrovolníků in vitro hůře reagují, pokud jsou inkubovány v hyperglykemickém prostředí. Kvalitní glykemická kontrola je tak u diabetiků zásadní nejen pro zabránění orgánovému poškození, ale také pro zachování funkce imunitního systému. Podle současných doporučení je u všech nemocných indikován v první linii metformin, pokud není kontraindikován. Ačkoliv se jedná o již dekádami prověřený lék, v poslední době bylo zjištěno, že látka disponuje celou řadou přídatných imunomodulačních účinků nad rámec těch, jichž je dosaženo snížením glykemie, a kromě diabetologie se tak dokonce diskutuje její potenciál pro užití v onkologii. Metformin ovlivňuje složení a funkci střevního mikrobiomu, kde například snižuje poměr rodu Intestinibakter a produkci butyrátu. Vliv střevního mikrobiomu je přitom v poslední době často skloňován i v kontextu samotného vzniku diabetu, obezity a metabolického syndromu. Látka kromě toho pravděpodobně stimuluje T lymfocyty, a to dokonce podle některých prací snad i inhibicí molekuly PD-1. Na stejnou signální dráhu přitom cílí nádorová imunoterapie moderními check-point inhibitory. V případě, kdy léčba samotným metforminem nedostačuje, je namístě přidání další látky do terapeutického režimu. Je-li diabetes sledován praktickým lékařem, pak existují značná preskripční omezení. Nabízí se nicméně terapie thiazolidindiony (např. pioglitazon), nově bylo omezení uvolněno rovněž pro gliptiny. V případě sledování diabetologem je paleta léčebných možností samozřejmě širší.

redakce MEDICAL TRIBUNE CZ, MUDr. Igor Karen

Zdroj: kapitoly-online.cz