Bestie jménem deprese

Být občas smutný je docela normální. Když se však vytratí radost ze života na dlouhou dobu, když netěší to, co jsme měli rádi, když se bytí stane nesnesitelným, pak choří nejen duše, ale roznemůže se i tělo. A někdy naopak, těžší tělesná choroba může spustit depresi. Deprese je však závažným, letálním onemocněním, které je nutné léčit, zpravidla moderními antidepresivy. Depresi nelze rozmluvit, těžká deprese obvykle nereaguje dostatečně na psychoterapii. 

Střídání emocí (pocitů) je jednou z hlavních charakteristik lidské psychiky. Pozitivní emoce (radost) se střídá se smutkem, beznadějí i zoufalstvím. Smutek brání tomu, aby člověk vydal zbytečnou energii při nepřekonatelných životních překážkách, je to taková pojistka bránící úplnému tělesnému vyčerpání. Kolísání nálad „hlídá“ velmi křehký psychický mechanismus, který může selhat. Pak nálada neodpovídá situaci a trvá-li tento chorobný výkyv nálady určitou dobu (zpravidla déle než dva týdny), pak lze stav hodnotit jako depresi. Deprese není běžná špatná nálada, ale chorobný smutek, který postižený není schopen sám svou vůlí zvládnout. K rozlišení, zda jde o „normální“ smutek, nebo „už“ depresi, slouží několik diagnostických dotazníků. Jsou dostupné i na internetu.

Příznaky deprese

Deprese způsobuje nemocnému nesmírnou duševní trýzeň a bolest. Zcela rozvrátí dosavadní pacientův život. Deprese je doprovázena sníženým sebevědomím a ztrátou sebedůvěry, beznadějí, pesimistickými výhledy do budoucnosti, bezdůvodnými obavami a úzkostí, pocity méněcennosti a bezdůvodné viny, myšlenkami na sebevraždu, neschopností se radovat ze zážitků a věcí, které dříve těšily, nezájmem o sebe, svou práci, rodinu, přátele či své dosavadní záliby a koníčky. U menší části pacientů s depresí není v popředí chorobný smutek, ale jiné příznaky, které jim velmi ztěžují život. Mohou se cítit jakoby zpomalení, špatně se soustředí, mají sníženou výkonnost a problémy s pamětí, trpí nespavostí (časné probouzení a bdění až do rána), trápí je zažívací potíže, úzkost, bušení srdce, pochybnosti, hůře komunikují s okolím (pocit osamocení uprostřed lidí). Absence radosti ze života je však pravidlem. Bez léčby příznaky deprese po týdnech až měsících někdy ustoupí, ale jejich návrat je velmi častý. Opakování potíží je pro depresi typické. Deprese není slabostí charakteru, ale nemocí, která není vůlí ovlivnitelná, naštěstí je však léčitelná. Deprese však končívá i sebevraždou, nebo pokusem o ni. Není pravda, že mluví-li depresivní člověk o sebevraždě, nikdy ji nespáchá. Není to „vydírání“ okolí, ale zoufalé SOS.

Komu hrozí

Asi 20 % žen a 10 % mužů za svůj život prodělá depresi. Projevy deprese se mohou objevit po nepříznivé (tragické) události, při vystupňovaném stresu, při výskytu jiného onemocnění, ale i například po porodu nebo u žen kolem klimakteria. Deprese mohou být reakcí na zátěž, zpravidla u geneticky disponovaných jedinců. U mnoha pacientů se deprese objeví bez zjevného, určitého spouštěcího momentu, smutná nálada se stupňuje, objevuje se častěji a trvá déle, a tak plíživě přeroste do deprese. K depresi jsou vzozené sklony.

Chorobné změny nejen v mozku

Podkladem deprese je nedostatek tzv. neuromediátorů, tedy určitých látek v mozku (například serotoninu, dopaminu, noradrenalinu), které přenášejí vzruchy mezi jednotlivými nervovými buňkami (neurony). Při déletrvající depresi dochází ke změnám v určitých mozkových strukturách. Deprese má však vliv i na výskyt dalších chorob. Je již dlouho známo, že depresivní lidé mívají častěji srdeční infarkt s horším průběhem, častěji se u nich objevuje diabetes 2. typu (cukrovka), při depresi je narušeno vylučování některých hormonů i funkce imunitního systému. Porucha kognitivních funkcí (soustředění, paměti a myšlení) má za následek vyšší riziko těžších úrazů (i dopravních nehod).

Příčina, nebo důsledek?

Deprese provází jiná onemocnění, nebo je jejich součástí. V 50 % případů se vyskytuje u nemocných s roztroušenou sklerózou, velmi se objeví po mozkové mrtvici, při některých endokrinních onemocněních, chronických zánětech střev, lupénce, revmatických chorobách (autoimunních onemocněních), pravidelně je přítomna u stavů provázených chronickou bolesti, u chorob s nejistou prognózou (onkologické – zejména karcinom slinivky). V posledních letech se uvažuje o tom, že deprese představuje nezávislý spouštěcí faktor u mnoha z vyjmenovaných (a dalších) onemocnění. Jak se laicky někdy říká: mnoho tělesných chorob má svůj původ „v hlavě“. Je prokázáno, že deprese je nezávislým faktorem srdečně cévních chorob a zhoršuje prognózu nemocného po prodělaném infarktu.

Léčba

Deprese je léčitelné onemocnění, avšak jen 20 % nemocných je správně léčeno (světové statistiky). Mnohdy bývá obtížné depresi poznat – pacient si stěžuje lékaři na bolesti hlavy, zad, potíže se spánkem, bušení srdce, ale nepřizná se k „černým“ myšlenkám, smutku, obavám. Mnohdy si ani neuvědomí, že tělesné potíže jsou důsledkem, nikoli příčinou nepříznivého psychického stavu. Mnoho lidí nechce být „psychiatrickým pacientem“, bojí se užívání léků „na hlavu“, obává se závislosti na nich. Je však velmi důležité vědět, že moderní antidepresiva, která může předepsat i praktický lékař, nedodávají tělu žádnou látku navíc, jen zlepšují dostupnost serotoninu, dopaminu, noradrenalinu a dalších neuromediátorů, tedy látek, které jsou tělu vlastní. Nejsou návykové na rozdíl od běžně předepisovaných léků proti úzkosti a nespavosti (Diazepam, Oxazepam, Neurol, Xanax, Rivotril, Lexaurin, Nitrazepam, Rohypnol, Rudotel, Rohypnol, Stilnox, Hypnogen, Imovane, Zopiclon apod.). Moderní antidepresiva jsou dobře snášena a mají minimum nežádoucích účinků. Jejich nevýhodou je relativně dlouhý nástup účinků – 2 až 6 týdnů do dosažení maximálního efektu. Antidepresiva je nutné užívat dlouhodobě: léčba akutní deprese trvá zhruba tři měsíce a dalších šest až devět měsíců bývá nutné užívat antidepresiva k prevenci opakování deprese. Při znovuobjevení deprese je optimální užívat antidepresiva roky. Je nutné vědět, že deprese je smrtelnou chorobou. Zhruba 10 % depresivních pacientů zemře na dokonanou sebevraždu. Nebezpečné může být předčasné a/nebo náhlé vysazení antidepresiv. Mnoha pacientům pomůže současná odborně vedená psychoterapie.

Ničitel partnerství

Je těžké s depresí žít a možná ještě těžší je žít s depresivním člověkem. Deprese je totiž cosi, co je označováno za „neinfekční nákazu“, plíživě působí i na okolí a vyvolává pocit marnosti, bezmoci a beznaděje. Tak jako u jiných závažných onemocnění, ani při depresi není nijak vzácné, že partner, partnerka či rodina tento stres neunese a opustí nemocného (Dr. Honzák). Depresi nelze rozmluvit, jakákoli podpora, snaha o rozveselení má opačný efekt. Nemocný se cítí ještě hůře, protože není schopen se radovat jako jeho okolí. Pokud partner nabude podezření, že žije s depresivním člověkem, jediné správné, co může udělat – je doprovodit nemocného k lékaři. Dnes již většina praktických lékařů umí léčit depresi. Deprese může postihnout kohokoli v jakémkoli věku, od dětí po nejstarší seniory. Nemá co do činění s výší IQ, vzhledem, úspěšností, školním prospěchem, majetkem, přítomností milující osoby, rodiny. Deprese je nemoc jako zánět slepého střeva nebo infarkt, vyskytuje se u disponovaných osob, za určitých podmínek (někdy i bez nich).

Jak o nemocného s depresí pečovat

Pro pacienta je velmi důležitá určitá pohoda v jeho okolí. Pacient i jeho rodinní příslušníci by měli dbát na několik základních zásad:

1. Nemocný by neměl být vystavován stresu, kterému se lze vyhnout.
2. Nemocný by při zlepšování nálady neměl na sebe klást neúměrné nároky.
3. Deprese je běžné a ve většině případů dobře léčitelné onemocnění.
4. Deprese neznamená lenost nebo slabost.
5. Deprese může vést k sebevražedným myšlenkám – mluvte o nich mezi sebou i s lékařem.
6. Plánujte krátké aktivity, které mohou nemocnému přinášet potěšení a zvyšovat jeho sebevědomí.
7. Deprese může vyvolávat nebo zhoršovat tělesné obtíže.
8. Nemocný by měl při depresi odložit všechna důležitá osobní a pracovní rozhodování.

Zdroj:  prim. MUDr. Ivan Tůma, CSc.  www.deprese.com