Odborné aktuality

100 let od světové pandemie chřipky: Může se historie opakovat?

chřipka, teplota

29.11.2018 |

Foto: Shutterstock

Na konci první světové války v roce 1918 udeřila nejničivější pandemie chřipky v dějinách lidstva, známá jako španělská chřipka. Podle odhadů jí podlehlo 20 až 100 miliónů lidí. Jak je lidstvo připraveno této hrozbě čelit dnes?

Patogenita tehdy a nyní

Chřipkový virus A subtypu H1N1 z roku 1918 byl vysoce patogenní. Během tří vln pandemie se nakazila až třetina tehdejší světové populace. Mortalita se pohybovala kolem 2,5 %. Zatímco u ostatních pandemií je křivka závislosti úmrtnosti na věku obvykle ve tvaru U, u španělské chřipky měla tvar W. Polovinu obětí totiž tvořili mladí lidé mezi 20 a 40 lety, u kterých byla úmrtnost zhruba dvacetkrát vyšší než v předchozích epidemiích.

Dnes na chřipku umírá asi 1 pacient z 1 000 infikovaných. Podle dat americké vládní agentury Centers for disease control and prevention (CDC) však v minulé chřipkové sezóně vyhledalo lékaře v souvislosti s chřipkou nejvíce pacientů od roku 2009 a mortalita u hospitalizovaných dosahovala téměř 10 %.

Diagnostika se přesunula z ordinace do laboratoře

Před 100 lety se diagnostika opírala především o klinické příznaky zahrnující horečku, zimnici, respirační potíže, bolesti svalů, celkovou slabost, hemoragii nebo cyanózu. Chřipka však byla pro svůj netypicky těžký průběh často mylně zaměňována s jinými infekcemi.

Během uplynulých let nahradila klinické vyšetření pacienta do značné míry laboratorní diagnostika. Testy metodou PCR vykazují vysokou specifitu, ale senzitiva bývá v případě rychlé diagnostiky nižší.

Revolucí v prevenci se stalo očkování

Už v době pandemie se vědělo, že chřipka se šíří kapénkovou infekcí, ale také nepřímo přes kontaminované předměty. Přistupovalo se proto k preventivním opatřením jako zákaz shromažďování nebo používání jednorázových papírových skleniček místo klasických skleněných. Na zdech byly vylepeny plakáty se slogany „Sliny šíří smrt“, které měly edukovat běžné občany. Kdo byl přistižen při plivání na zem, mohl být zatčen.

Některá základní preventivní opatření se od té doby nezměnila. Patří mezi ně vyhýbat se místům s velkou koncentrací lidí nebo zakrývat si nos a ústa při kašli. Mnohem více se ovšem zdůrazňuje význam častého mytí rukou, které bylo dříve opomíjené. Naopak používání ochranných roušek se příliš neosvědčilo.

Největší průlom v prevenci přišel s vyvinutím účinné vakcíny. Ačkoliv před sto lety byl princip vakcinace už dobře znám, omezené technické možnosti neumožnili vědcům izolovat virové agens. To se podařilo v roce 1933 a na konci druhé světové války se dvousložková vakcína úspěšně aplikovala vojákům i civilistům. V současnosti se složení vakcín mění každý rok s ohledem na antigenní variabilitu cirkulujících chřipkových virů. Snahou vědců je vyvinutí „univerzální“ vakcíny, která by po jedné dávce chránila proti všem typům chřipky.

V prevenci rozhodně nelze opomenout stále vzrůstající roli rozsáhlé globální sítě WHO pro surveillance chřipky, virologický monitoring a systém hlášení.

Antivirotika zachraňují statisíce životů

V době španělské chřipky byly lékaři téměř bezradní. Podáváním aspirinu, kyslíku a morfinu dokázali pouze mírnit příznaky. Nebylo výjimečné, že se lidé léčili přírodními prostředky jako česnekem nebo kafrem.

V 60. letech začaly být dostupná antivirotika, která výrazně zlepšila vyhlídky nemocných na uzdravení. Dlouhodobé studie potvrdily, že inhibitory neuraminidázy výrazně snižují mortalitu a zkracují rovněž dobu léčení. Efektivní v profylaxi jsou zejména virostatika oseltamivir a zanamivir, které snižují riziko rozvoje fatálních komplikací.

Pandemie chřipky zůstává hrozbou

Chřipka nebyla na začátku pandemie vnímána jako nebezpečí s obrovským smrtícím potenciálem. To se změnilo až s příchodem druhé vlny pandemie, kdy dramaticky rostl počet obětí. Všeobecné panice a strachu se nedařilo zabránit zvláště po zjištění, že neexistuje účinná léčba a že chřipka kosí se stejnou silou pacienty i jejich lékaře.

Na základě dat sesbíraných o počtu očkovaných proti chřipce se může zdát, že lidé chřipku neberou zase až tak vážně. Proočkovanost světové populace totiž stále nedosahuje 30 %, které doporučuje WHO. Nejvyšší proočkovanost je u americké populace, která se blíží 50 %. Mezi nejčastější důvody odmítání vakcinace lidé uvádějí, že se jich problém chřipky zatím netýká a že vakcínám příliš nedůvěřují. Pandemie způsobená kmenem H1N1 v roce 2009 ovšem ukázala, že strach je v lidech stále hluboce zakořeněný.

Je nepochybné, že současné možnosti prevence, diagnostiky a léčby chřipky jsou na nesrovnatelně vyšší úrovni než před sto lety. Nepředvídatelné mutace chřipkových virů jsou ale oprávněným strašákem, proti kterému se účinná zbraň bude jen velmi těžko hledat.

Autor: svat

Zdroj: https://www.medscape.com/slideshow/1918-influenza-6009604?src=WNL_infoc_180221_MSCPEDIT_ID&uac=8669SR&impID=1564044&faf=1#9